Bohumil Kuba

Od raného mládí jsem měl myšlenku učit lidi. Učit lidi něco, co dává smysl a pomáhá jim zvládat život, práci, vztahy a mít radost ze života.  Přiznám se, že touha sice byla, ale byla tak hluboko a tak daleko, že snad ani nebyla vědomá. Vše se změnilo po pádu komunistického útlaku a poté, co jsem já sám se svým životem něco udělal a začal se konečně pořádně vzdělávat. A jednoho dne jsem přišel domů a řekl své ženě: „To, co se učím já, budu jednou učit druhé“.